Vlastně překvapivý film. Z trailerů působil o poznání bláznivěji a veseleji. V plné stopáži pak místy téměř až temně. Nemění to ale nic na tom, že jde o skvěle odvyprávěný příběh. A ne jen tak ledajaký. Jde o historii nejprodávanější videohry od počátku věků až do roku 2020. Tehdy ji na žebříčku přeskočil Minecraft.
Celý film je vybudován na reálné historické situaci, kdy ruský programátor Alexej Pažitnov vymyslel hru, která uhranula celý svět. Problém byl jen v tom, že práva na Tetris měla sovětská státní společnost Elorg. A tím začíná spletitá cesta západních gigantů videoherního průmyslu za jejími licenčními právy. Na této cestě hrají svoji roli osobní motivace jednotlivých aktérů, snahy Sovětského svazu na situaci co nejvíce vydělat i poměrně ryzí fascinace herních vývojářů mechanismem Tetrisu.
Celý reálný příběh velmi citelně prošel hollywoodskou dramatizací, která mě ale nijak neuráží. Je tady o poznání vice špionáže a akce, než zřejmě bylo doopravdy. V producentském týmu jsou mimo Matthewa Vaughna, který je podepsán například pod Kick-ass, X-MENy a The King's Many, i sami aktéři toho reálného příběhu, jenž v osmdesátých létech zamíchal kartami videoherního světa. Tvůrci přitom velmi talentovaně tančí kolem historické reality a fikce. Základní kameny příběhu drží na svém místě. U mnoha fragmentů je vám ale naprosto jasné, že takto se to stát nemohlo. Nic to ale nemění na tom, že film tyto situace ustojí bez ztráty kytičky. Hollywoodská licence dělá film dramatičtější, zajímavější a hlavně zábavnější přesně tam, kde to potřebuje.
Hlavním hrdinou je Henk Rogers z Bullet-Proof Software, kterého na jedné z výstav hra naprosto ohromí a představit ji širokému světu si vezme jako svoji osobní misi. I kdyby to znamenalo, že si pro práva k ní půjde do komunistické Moskvy. Tady bych se na chvilku zastavil, protože ačkoliv se celý film natáčel ve Skotsku, tak tu hrají reální ruští herci a odvádějí skvělou práci v tom, jak autenticky film působí. To, že se film nenatáčel v Moskvě, nemáte šanci poznat. Skvěle funguje architektura, interiéry i nápisy v azbuce. Právě kulisy Sovětského Svazu konce osmdesátých let dávají mnoha scénám opravdovou tíživou dusnost a šedost.
I ve chvílích, kdy se TETRIS snaží odlehčit svůj tón tím, že scény stylizuje do osmibitové grafiky, působí velmi naléhavě. Nejde jen o hollywoodsky zdramatizované historické retro. Film vám prodává i skvěle napsané postavy a jejich osobní motivace. Už dlouho se tyto atributy nesešly v jednom balíčku tak zručně zpracované. A to ani nemluvím o hudbě, kde si tvůrci dali také celkem napilno. Ať už jde o zpracování “tetrisovské” hudby nebo přestříhání dobových megahitů. TETRIS mě zkrátka potěšil po všech stránkách a je velká škoda, že u nás nešel do kin a máme ho možnost vidět jen na VOD.